Rádi chodíte na procházky do přírody a chtěli byste prožít netradiční zážitek, který při běžné cestě po turistických trasách jen tak nezažijete?
V rytmu roku příroda nabízí širokou paletu možnou k nahlédnutí, ale musíte se správně naladit a umět číst mezi řádky. V jarní krajině bez vzrostlé vegetace je mnohem patrnější historie míst jenž nás obklopuje. Kamenné základy připomínající zdejší smutnou historii ukazují, jak byly Sudety kdysi protkané lidmi a zároveň jen díky této pohnuté části dějin vděčíme za to, že je zde nyní ryzí a čistá příroda. Dýchne tedy na vás smutek i vděčnost zároveň. Když pak potkáte stádo muflonů s čerstvě narozenými mláďaty, kteří teprve učí své nožky chůzi a celé stádo přizpůsobí tempo, tak, aby nová generace zůstala v bezpečí stáda, nebo dobu pozorujete dovádějící liščata, převládne už jen vděčnost a radost z té krásy života.
Letní bujný porost travin i keřů, které zrovna plodí své sladké bobule, zase umožní člověku dostat se nepozorovaně do blízkého kontaktu s mnohými jindy obezřetnými tvory, jako jsou například divoká prasata. Věřte, že vám bude chtít vylítnout srdce skrz hrudník a začnou se vám podlamovat kolena, až pár metrů od vás si budou zcela patrně hrát malá selátka ve vysoké trávě a vaše představy o tom, jak by se nejspíš zachovala máma bachyně, kdyby ucítila nebezpečí, vám naprosto zahltí mozek a jen pevnou vůlí se myšlenkami vrátíte do alespoň relativního klidu a snažíte se myšlenkami vysílat signál, že jste přišli v míru a nechcete nikomu ublížit. No a když se do údolí nastěhují táborníci a vy reálně vidíte, jak vám dva dospělí divočáci přeběhli přes cestu vyplašeni ruchem v táboře, najednou se zastaví, jakoby se spolu nad něčím radili a v tom okamžiku jen pár metrů před vámi vyběhne rozdováděné sele z trávy. Máte opět z nohou rosol a přáli byste si být v tu chvíli ptákem, který by celou tuhle situaci mohl pozorovat z nadhledu a bezpečí vzdušných výšek. Pak si ale dodáte odvahy a místo, aby jste to otočili a šli raději zpět, jak vám logicky rádi váš zdravý rozum, než abyste se dostali mezi mláďata a jejich rodiče, pokračujete s hladinou adrenalinu srovnatelnou jako u seskoku padákem, vyladěni na příznivé frekvence, aby bylo patrné, že přeci nechcete nikomu ublížit, jdete si přeci jen dobít baterky do té přírodní powerbanky která vás obklopuje, tak k čemu strach? 😉
Ač setkání s prasaty má něco do sebe, tak nejraději potkávám v lese jeleny. Takže jsem postupně začal vyhledávat trasy, kde se mi setkání s těmito krásnými vznešenými bytostmi poštěstilo nejčastěji a tak když vycházím na procházku se záměrem je potkat, mám většinou celkem velkou úspěšnost je alespoň na chvíli vidět. Je krásné porozovat jak jsou moudří a obezřetní. Jen málokdy o vás alespoň chvíli nevědí a máte je tak možnost chvilku pozorovat. Jen co vás zavětří vydají se ladným pohybem co nejrychleji pryč. Narozdíl od srnek, které často zkoušejí taktiku zůstat nehnutě na svém místě, snad o vás doopravdy do poslední chvíle ani neví, no, kdo ví co jim běží hlavou… Každopádně pak klidně vyskočí přímo u vašich nohou a to nemluvě o muflonech, kteří v rámci paniky klidně utíkají i přímo proti vám. To jsou chvíle, kdy i náš skoro vlk Amigo ztrácí slušné vychování a mám co dělat, abych mu připomenul, že v rámci každodenní plné misky, kterou mu doma dopřeju může v klidu potlačit své lovecké pudy 😉
Podzim má zas své kouzlo neobyčejné hojnosti a pestrosti. Obzvlášť v okolí zaniklých vesnic zde zůstali jako památka po dřívějším lidském soužití staré ovocné stromy, které jsou obsypány plody, jež nyní bez péče člověka nasazují většinou tolik plodů, že zůstávají drobné a často nestíhají plně dozrát, ale zvěř je i tak za tohle zpestření jídelníčku jistě ráda. Tradičním vocem tedy počínaje, přes šípky, hlohy a trnky až k houbám, ale i žaludům či bukvicím, prostě hojnost před tím, než vše pokryje sněhová peřina a nastane naopak čas hladu a skromnosti.
I zimní les má svá kouzla, pokud se tedy ještě dá ve sněhové nadílce alespoň trochu pohybovat. Alespoň množství stop, které nacházíme v blízkém okolí kam nám sníh dovolí, nám ukazuje kolik života je přímo okolo nás a stačí opravdu málo, aby ho člověk mohl pozorovat. O to víc se zas vždy těším na první delší jarní vycházky s prvními pučícími bylinkami, které v sobě nesou tolik síly jak pro zvěř s mláďaty, tak i pro nás lidi. Ač já se považuji taky za zvíře a to v dobrém slova smyslu, tak proč se od nich nějak odlišovat? Možná by bylo lepší se snažit naopak naladit na jejich vnímání a být zase jako lidstvo více součástí přírody, pak bychom některé věci jistě přehodnotili a našli v sobě zase víc vděčnosti a radosti z maličkostí.
Mě putování krajinou bavilo vždy, ale nyní s československým vlčákem po boku, který jako správný vlk, díky svému instinktu, jen tiše nenápadně pozoruje a dává mi tak možnost vidět mnohem více, než bych zvládl odhalit sám, to dostalo ještě nový rozměr. Stále více mě učí poznávat les v jeho surové kráse plné života i smrti.
Díky lepšímu naladění na les se vyprosťuju z myšlenkového kolotoče a dostávám se do přítomného okamžiku, což je nejlepší očista pro hlavu. Každá cesta mi přinese nějaké poznání a posouvám se tak díky nim i duchovně. Ne nadarmo chodili od nepaměti lidé na poutě za poznáním. Nejenže po cestě získáte mnoho zkušeností, ale máte možnost naladit se na sebe a vnímat více své podvědomí a jeho touhy a přání, které jsou v běžném ruchu života často upozaděny.
Nejen proto všem vřele doporučuji, aby alespoň občas zašli na očistnou procházku do přírody. Pokud u toho povedete své myšlenky pozitivně, budete vědomě dýchat nosem a koukat okolo sebe, musí vás to vždy vnitřně nabít, fyzicky obohatit a je to alespoň pro mě ta nejlepší medicína. Ve spojení s kvalitním jídlem, dobrým spánkem a nejlépe ještě obohaceno o otužování a to nemusíte hned lézt do ledové vody, je to základ pro zdraví, které je tím nejcennějším co máme a o co bychom tedy měli preventivně pečovat.
Chtěli byste začít a nevíte jak do toho?Nebo chodíte pravidelně a jen byste se rádi posunuli z běžné chůze více k lesu a třeba i k sobě samým?
Přidejte se ke mně a Amigovi na každodenní ranní procházku po blízkém i dalekém okolí. Dle vašich fyzických možností, aktuálního rozpoložení, ale i vašeho času a klimatických podmínek. Rád vám pomůžu se zklidnit, ukázat kouzlo lesa a skrz něj snad i probudit opět vaše vnitřní já, se kterým se všichni rodíme, jen ho postupně víc a víc odsouváme do pozadí, neboť se to od nás očekává, nebo si alespoň myslíme, že se to od nás očekává a dostáváme se tak do začarovaného kruhu, ze kterého je nejlepší co nejdříve vystoupit a hledat svou cestu, která vás bude naplňovat a obohacovat.
Pokud vás tahle nabídka zaujala, napište mi na e-mail info@lesomilovi.cz a můžeme se domluvit na termínu společné procházky.
Jak by to mohlo probíhat?
Ráno se sejdeme u nás v Benátkách, vypneme společně telefony a vyjdeme na předem domluvenou délku trasy dle vašeho výběru (5km,10km nebo 15km i více). Co vše cestou potkáme a zažijeme se dopředu nikdy neví. Můžeme si dát nějaký záměr, který nám má cesta přinést nebo prostě jít jen s otevřeným srdcem a nechat vše plynout jak má.
Po absolvování cesty vás rádi pohostíme u nás v Chajdaloupce. Bude nás tam čekat námi vytvořené jídlo. Vše převážně z naší zahrádky, okolní přírody, ale vždy z vědomě pěstovaných základních potravin bio kvality, které pro lepší stravitelnost a větší využití nutričních hodnot upravujeme často fermentací. Bude nás tedy čekat teplé jídlo dle aktuálního ročního období z předem probuzených a klíčených obilovin a luštěnin, doplněné popřípadě o kváskový chleba, bulgurový sýr, pohankovou paštiku, různé druhy kvašené zeleniny a podobně.
Můžeme vám poskytnout i zázemí naší zahrady, pergoly, chajdaloupky či chalupy k možnosti dalšího rozjímání. Pokud vás cesta či čas strávený u nás nějak obohatí a budete nás chtít jakoukoli formou podpořit budeme rádi, ale necháváme tuto možnost pouze na vaší dobrovolnosti.
Pokud byste měli zájem o vícedenní pouť spojenou s bivakem v lese, můžeme se také domluvit. Vše záleží jen na společné domluvě.
Těším se na vás.
Lesomil
